doma
všechny akce v prostředí doma
letni odpoledne s toungou a kozliky
vložil mego dne 10/08/2007
prostředí doma
co budeme dělat ? horké léto a prázdniny roku 2005. zavolal tuhle tounga, že se zastavi. a vida, s sebou dotáhl chutné kozliky. popijelo se, hovořilo se, relaxovalo. to je takové kolačinské volno. to když má být druhý den přiliš velké horko, jde se ráno misto do práce rovnou do krčmy 
TENIS U EVIKA
vložil mego dne 12/08/2006
prostředí doma, smišené, v přirodě
ping pongový turnaj u evika o medaili se konal na sklonku léta, tedy vlastně již počátkem podzimu. svolala se spousta prima nadšených lidiček do stolního tenisu, zajistily se pálky, míčky, evik rozdělal stůl a užuž se hrálo. za tzv. skokana roku byl jednomyslně zvolen klazik, který se velice věrohodně rochnil v mokré trávě. během turnaje bylo účastníkům k dispozici prima občerstvením za což patří pořadatelce turnaje veliké uznání. po skončení matche jsme se odebrali do evikova útulného bytečku, popili čajíku a pročechrali nový nouťas. 26.9.2005
SÍŤOVÁNÍ U POPISE
vložil mego dne 12/08/2006
prostředí doma
akce, na kterou jsme se rok těšili a duševně připravovali konečně přišla !! sbalme kompy a hurá k popískovi zasíťovat ! loni u mega to bylo príma, tak si to zopákneme ještě jednou. co se bude hrát ? jsme nadržení na age of mythology, či si zastřílíme s unreal tournamentem. bezva gamesky. ještě zapůjčit hub od petráků, přestěhovat komply a hurá za klávesnice a myšky ! budovat se nebude, dáme death match - soutěska, my tři proti 4 a více protivníkům na těžkou obtížnost. akce se zúčastnili nastřídačku u mašin popis, klazik, marcel, aleš a mego. lovu zdar ! 20.9. - 23.9. 2005
kterak kuba, anče, hajnej, mego a tounga pašovali židli přes půl brna
vložil mego dne 15/04/2006
prostředí doma, města
v hospůdce se domluvilo, že mi tounga prodá za velice sympatický obnos želez svoji nepouživanou kolečkovou židli. tak jsme jednoho krásného dne sedli na šalinu a vyrazili k němu. jukli jsme, jakou má doma sbirku historického hardwaru, jak pivně má vyzdobené dveře, kam až se z okna toungova bytu dá dohlédnout. po krátké návštěve následovala nejdůležitějši část celé akce - transport zavazadla přes půl brna. že jsme si u toho užili spoustu legrace je z fotografii zřejmé. proto vám doporučuji na tuto fotogalerii mrknout 
výlet do kolačianského kráľovstva
vložil mego dne 28/12/2005
prostředí doma, hory, jinde, města, smišené, v přirodě
tak toto je opravdu moje srdcovka. něco, na co budu vždy rád vzpominat, na výlet na slovensko, přesněji – do kolačianského kráľovstva ! kde leži královstvi, ve kterém se zastavil čas ? pobliž trenčina, děti. vice vám o této pohádkové zemi řici nemohu.. možná vás tam někdy ve snech zavede peter pan, nebo třebas ronczek.
my až toliko stylovi nebyli, dorazili jsme na misto autobusem z brna do dubnice nad váhom a odtud pak na „hrad krále emila“. hrádeček je to nádherný, našli jsme v něm útočiště na čtyři krásné dny vyplněné nezapomenutelnými výlety, spoustou zdravotnich panáků po ránu, žaludečnich panáčků po obědě a panáků na rozjezd k večeru. během toho všeho se popijelo pivo, nealko bylo striktně zakázáno. občas byl ovšem přistihnut robo-cop, jak si podává doping v podobě kofoly. kdo se akce účastnil ? brněnšti štramáci mego, honza, robo-cop, ronczek a janči. k partě se druhý den přidali slovenšti přátelé, dubničani peter, andrej a předevšim javo. celý pobyt a notnou dávku toho nejlepšiho páleného zajišťoval král – emil, vydatnou pomoc zajišťoval horský vůdce, korunni princ kolačianského kráľovstva (odvozeno od krále >> tzv. králik) – jožo, jenž nás provedl královskými hvozdy plnými vysoké zvěře, lesnich vil, hlidkových věži a mlhy
o královskou hostinu a proviant se postarala dvorni kuchařka madame de zapletal, které timto patři náš vřelý dik. na akci se přijelo ve čtvrtek. po skvělých zapékaných bramborách a vynikajici polévce (mňamka !) se kolačinská expedice obtěžkaná batožinou plnou plechovkových piv, spacáků a jidla vydala přes tesco na zastávku autobusu směr pohádková země. večer přišel záhy a my vyrazily po přivitáni se s emilem a jožem do „hornej“. po prvni sklenici nejmenovaného vysoko-vrouciho moku bylo jisté, že je něco špatně.. inu, vyrazili jsme do „dolnej“. páni, řeknu vám, to je pivečko nad pivečka. dokonalé ! skvělá chuť, která se nikdy nepřepije. pivečko trošku podobné našemu krakonošovi. našli jsme tedy, co jsme hledali a až do konce pobytu se dolni hospůdka stala našim odlehlým velitelským stanem pro operace v dolnim kolačině.
na druhý den přišel výlet do trenčina. emil nás při poledni pauze odchytl a na cestu vyslal s třetinkou zlatavé tekutiny v břišku navic. trencin is beautiful ! nádherné městečko to je, krásami architektonickými i ženskými oplývajici. bohužel nám přiliš nepřálo počasi, ovšem ten růžový červánkový nádech stál za to. jukli jsme ke hradu, ke kostelu, na báječný výhled na město, prošli jsme pod trenčinskou bránou, okoukli synagogu a živili se trenčinským salátem. večer v dolnej bylo opět prima.
na dalši den si vrchni horský vůdce jožo připravil pro nejzdatnějši z nás – robo-copa, honzu, jančika a mě – dechberouci výlet do lesů kolačianských. mlha byla, že by se dala krájet a servirovat k večeři. ale i to mělo něco do sebe. daly se tam nafotit takové nádherné fotečky, jako je tato na serveru fotime.com a dalši, které uvidite ve fotogalerii. zdrcháni po náročném stoupáni do skal jsme dorazili do lázeňského městečka trenčianské teplice, které navštivila mj. i „legendárni květa fialová“ během našeho výletu chatu navštivila madame zapletal, bohužel odešla před našim návratem. později přišla i dalši milá ženská návštěva. krásná děvčica janka. k večeři se podávala tradični robertova faširka.
večer v dolnej byl ve znameni žen a zpěvu – dvorni trubadúr jaro ze svého repertoáru sázel jednu pecku za druhou. dokonce poctil československou výpravu i svoji přitomnosti a zpěvem přimo u stolu vip only. mego se seznámil s celou hospodou, trochu i s panem vrchnim staršim a mladým pánem vrchnim juniorem. večer byl dokonalý a k extázi nechybělo málo
k ránu na posledni den přišel úklid, likvidace hliniku, střelba ze vzduchovky a smutné rozloučeni s kolačinem a kolačiňany. posledni anekdota se udála, když mego zjistil, že si v brně zapomněl mistenku timto diky mé zlaté terezce, která mu včas, asi tři minuty před přijezdem autobusu zaslala jeji kód a řidiči, který “to nehrotil“. inu, dostali jsme se šťastni, živi a zdrávi, zpět do české republiky, do našeho oblibeného brnečka. na listopadovou chatovačku v kolačině nezapomeneme. kolačine, milujeme tě !
10.11.2005 – 13.11.2005
síťování u ice
vložil mego dne 18/12/2005
prostředí doma
AJS, teda ICE ma občas harakiri nápady. Naložil tuhle jednoho dne do své dvanáctsettrojky, již přezdivám Dráček Soptik, mě, Václava, Ymricha, moji židli, Václavovu židli (Ymrich židli neměl :-), můj SUPER NADUPANÝ počitač 486+nějakej ten MHz navic, Václavův “počitač”, jestli se to tak dá nazývat (už bohudik apgrejdoval)… Ta věta poněkud dlouhá zdála se mi, proto končim ve ztracenu. Jo, ještě můj NÁDHERNÝ monitor, Václavovu krabičku na obrázky a… Opět nevim, jak jsem začal, ach ta paměť. Všechno jsme to odvezli kamsi na Lišči kopec a několik hodin se mořili s propojenim, aby nám NET hezky pěkně fungovala a brutálně zapařili. Až z toho ajsovi bylo horko a musel si odložit, dámy o podivanou přijdou, nýbrž podstatné části mužského maskulinárniho vybaveni zakrývá čisi klapadlo se znaky.. SRPEN 2002
