tak toto je opravdu moje srdcovka. něco, na co budu vždy rád vzpominat, na výlet na slovensko, přesněji – do kolačianského kráľovstva ! kde leži královstvi, ve kterém se zastavil čas ? pobliž trenčina, děti. vice vám o této pohádkové zemi řici nemohu.. možná vás tam někdy ve snech zavede peter pan, nebo třebas ronczek.
my až toliko stylovi nebyli, dorazili jsme na misto autobusem 
z brna do dubnice nad váhom a odtud pak na „hrad krále emila“. hrádeček je to nádherný, našli jsme v něm útočiště na čtyři krásné dny vyplněné nezapomenutelnými výlety, spoustou zdravotnich panáků po ránu, žaludečnich panáčků po obědě a panáků na rozjezd k večeru. během toho všeho se popijelo pivo, nealko bylo striktně zakázáno. občas byl ovšem přistihnut robo-cop, jak si podává doping v podobě kofoly. kdo se akce účastnil ? brněnšti štramáci mego, honza, robo-cop, ronczek a janči. k partě se druhý den přidali slovenšti přátelé, dubničani peter, andrej a předevšim javo. celý pobyt a notnou dávku toho nejlepšiho páleného zajišťoval král – emil, vydatnou pomoc zajišťoval horský vůdce, korunni princ kolačianského kráľovstva (odvozeno od krále >> tzv. králik) – jožo, jenž nás provedl královskými hvozdy plnými vysoké zvěře, lesnich vil, hlidkových věži a mlhy 
o královskou hostinu a proviant se postarala dvorni kuchařka madame de zapletal, které timto patři náš vřelý dik. na akci se přijelo ve čtvrtek. po skvělých zapékaných bramborách a vynikajici polévce (mňamka !) se kolačinská expedice obtěžkaná batožinou plnou plechovkových piv, spacáků a jidla vydala přes tesco na zastávku autobusu směr pohádková země. večer přišel záhy a my vyrazily po přivitáni se s emilem a jožem do „hornej“. po prvni sklenici nejmenovaného vysoko-vrouciho moku bylo jisté, že je něco špatně.. inu, vyrazili jsme do „dolnej“. páni, řeknu vám, to je pivečko nad pivečka. dokonalé ! skvělá chuť, která se nikdy nepřepije. pivečko trošku podobné našemu krakonošovi. našli jsme tedy, co jsme hledali a až do konce pobytu se dolni hospůdka stala našim odlehlým velitelským stanem pro operace v dolnim kolačině.
na druhý den přišel výlet do trenčina. emil nás při poledni pauze odchytl a na cestu vyslal s třetinkou zlatavé tekutiny v břišku navic. trencin is beautiful ! nádherné městečko to je, krásami architektonickými i ženskými oplývajici. bohužel nám přiliš nepřálo počasi, ovšem ten růžový červánkový nádech stál za to. jukli jsme ke hradu, ke kostelu, na báječný výhled na město, prošli jsme pod trenčinskou bránou, okoukli synagogu a živili se trenčinským salátem. večer v dolnej bylo opět prima.
na dalši den si vrchni horský vůdce jožo připravil pro nejzdatnějši z nás – robo-copa, honzu, jančika a mě – dechberouci výlet do lesů kolačianských. mlha byla, že by se dala krájet a servirovat k večeři. ale i to mělo něco do sebe. daly se tam nafotit takové nádherné fotečky, jako je tato na serveru fotime.com a dalši, které uvidite ve fotogalerii. zdrcháni po náročném stoupáni do skal jsme dorazili do lázeňského městečka trenčianské teplice, které navštivila mj. i „legendárni květa fialová“ během našeho výletu chatu navštivila madame zapletal, bohužel odešla před našim návratem. později přišla i dalši milá ženská návštěva. krásná děvčica janka. k večeři se podávala tradični robertova faširka.
večer v dolnej byl ve znameni žen a zpěvu – dvorni trubadúr jaro ze svého repertoáru sázel jednu pecku za druhou. dokonce poctil československou výpravu i svoji přitomnosti a zpěvem přimo u stolu vip only. mego se seznámil s celou hospodou, trochu i s panem vrchnim staršim a mladým pánem vrchnim juniorem. večer byl dokonalý a k extázi nechybělo málo
k ránu na posledni den přišel úklid, likvidace hliniku, střelba ze vzduchovky a smutné rozloučeni s kolačinem a kolačiňany. posledni anekdota se udála, když mego zjistil, že si v brně zapomněl mistenku timto diky mé zlaté terezce, která mu včas, asi tři minuty před přijezdem autobusu zaslala jeji kód a řidiči, který “to nehrotil“. inu, dostali jsme se šťastni, živi a zdrávi, zpět do české republiky, do našeho oblibeného brnečka. na listopadovou chatovačku v kolačině nezapomeneme. kolačine, milujeme tě !
10.11.2005 – 13.11.2005
1 komentář
